Rád bych vám postupně představil členy našeho týmu
Iva Koudelková
Je osmá na naší kandidátce. Její angažmá v politice zažívá premiéru. Od narození žije v Komořanech, a tak ji logicky nenechávají v klidu podmínky života v rodné městské části, které se prozatím stále jen zhoršují. Bylo pro ni velkým zklamáním, když zjistila, že po čtyřech letech od voleb se sliby nesplnily a teď před volbami je politici pouze recyklují. Nakonec se tedy rozhodla, že s tím něco udělá. Nemá předsudky, ani politické ambice „velkého stylu“, ale chce, aby se už konečně věci začaly hýbat. „Občané si mi stěžují na obtěžující drtičku odpadu ve spodní části Komořan. Sama vnímám, jak velký je problém popojíždějící kolona přes Komořany už nejen ve špičce, ale mnohdy i mimo ni. Uběhly čtyři roky od voleb a tyto problémy se nepohnuly ani o píď. Zato studie Komořan ve výsledku ukázala, že výstavba, proti které někteří tolik bojovali, nejen, že je možná, ale dokonce je ještě poddimenzovaná a je možné stavět více. To, že by to znamenalo souvislou masu automobilů na Komořanské ulici a mnoho dalších komplikací, asi netřeba připomínat,“ vysvětluje svou kandidaturu Iva. Jako většina žen má přímý tah na branku.
Lenka Vedralová
Nehledá důvody, proč něco nejde, ale způsoby, jak problémy řešit. Tak ji znám už i z volebního období 2014 – 2018, kdy mi byla velkou oporou. Lenka je velmi pracovitá a má řadu dobrých nápadů. Díky ní jsme tu měli, jako jedni z mála v celé Praze, krásné pumptrackové hřiště. Byla to ona, kdo pomohla organizacím jako Proxima Sociale a dalším, aby jejich činnost byla mladými vyhledávanou a hlavně účinnou. „Jako matka dvou dětí samozřejmě napínám většinu svých sil právě tímto směrem. Ale nejde mi jen o ty malé, jestli mají dost hřišť a dalšího vyžití. Jde mi také o ty větší, kteří sice už nepotřebují pískoviště, ale ještě nejsou dostatečně dospělí. Proto jsem začala hledat způsoby, jak vyplnit teenagerům jejich volný čas, aby nepodlehli drogám a dalším negativním jevům. Našla jsem prostory a začala budovat hřiště, pomohla volnočasovým organizacím, které se zabývají také protidrogovou prevencí. Ale nebylo to jediné téma, kterým jsem se na radnici zabývala. Mou druhou gescí byla doprava. Opravovali jsme, budovali, ale také hledali místa vhodná k parkování. I proto dnes se smutkem sleduji, že současné vedení nechá malovat cyklopruhy tam, kde vyloženě ohrožují život jak cyklistů, tak řidičů. Sama jsem sportovkyně, ale také vím, že tlačit cyklisty všude na sílu, je kontraproduktivní,“ vnímá současnou situaci Lenka. Osobně věřím, že její přínos pro Dvanáctku je nepopiratelný, a proto jsem rád, že do toho šla s námi znovu.
Martin Švejda
Martin je bavič a moderátor. Představit ho a neopakovat již mnohokrát řečené je poměrně složité. Přesto se o to pokusím: Kdysi byl jedním z mála, kdo v malém městě kandidoval za Pirátskou stranu jako nezávislý. Proto pro něj současné vedení radnice bylo trpkým zklamáním. Hledal tedy alternativu slušného a konstruktivního chování, a tak se nakonec dostal na naši kandidátní listinu. To, že je jako bavič a moderátor velmi komunikativní, asi netřeba zdůrazňovat. „Můj job tak nějak předpokládá, že se zaměřím na kulturu a volnočasové aktivity dětí. Jako člověk z branže vidím velký potenciál Viničního domku, ale i dalších míst Prahy 12. Smysl mi dává podpora začínajících umělců, mladých hudebníků a skupin, ale například i podpora dětí, které třeba nemají jedinečný talent, ale kultura a umění jim nejsou cizí. Věřím, že nejdůležitější je podpora mladých,“ říká Martin a já s ním rozhodně souhlasím. Shodli jsme se na mnohém a rádi bychom opět otevřeli Viniční domek lidem. Jde nám o to, aby celý objekt opět sloužil jako centrum kultury pro všechny občany.
Vítězslav Svoboda ml.
Jisté je, že Cholupickým netřeba Slávka představovat. Jako dobrovolný hasič, který vede i oddíl mladých, je vidět všude. Nejvíce se ale ukazuje vždy, když je zapotřebí někde pomoci. I proto byl při covidu aktivní a velmi ho mrzelo, že radnice se k počínání „dobráků“ postavila zády. Také sliby o tom, že budou mít novou hasičárnu a prostor pro cvičení, zůstaly jen teorií. Jak sám dodává: „Když starosta Maruštík uvolnil v roce 2018 své místo současnému starostovi, podklady na výstavbu nové hasičské zbrojnice a zároveň realizaci prostoru pro výcvik, byly tzv. v pentličkách. Jenže uběhly čtyři roky a skutek utek. Děsím se, že by současné vedení, kterému jsou občané Cholupic dobří jen před volbami, mělo dále pokračovat. Jisté je, že v Cholupicích se nezměnilo vůbec nic.“ Slávek patří mezi aktivní občany. Proto přišel ještě s dalším nápadem, a sice, jak využít objekt bývalého kulturního domu v Cholupicích, který se podařilo současnému vedení alespoň odkoupit. Současné vedení radnice se na jeho využití ale nedokáže shodnout. My máme jasno. Objekt by měl sloužit jako školka, částečně ho lze využít ke kulturnímu vyžití. Ale ze všeho nejvíce je zapotřebí zeptat se místních, co by bylo jejich přáním. Nicméně je třeba jednat rychle, nečekat, až objekt zchátrá natolik, že jeho rekonstrukce bude finančně nedostupná.
Jaroslav Zvonař
Jarda je úspěšný podnikatel. Díky tomu dokáže jednat věcně a pragmaticky. Není mu lhostejné, když se zbytečně plýtvá penězi. „Coby opozičnímu zastupiteli mi vadilo nesmyslné zadávání zakázek tzv. z ruky na vybavení nové radnice za cenu, která by od jiné firmy pokryla klidně všechny kanceláře, ne jen pár vybraných. Vadila mi nesmyslná prověřování, protinázory a protiposudky, které jen komplikovaly úředníkům práci, ale ve finále byly naprosto k ničemu. Pouze odčerpaly z veřejných peněz částky, které mohly být využity lépe,“ kroutí s nepochopením hlavou. Trvá na tom, že na neprofesionální chování není ve veřejném sektoru prostor. „Takhle spálená země, to je neskutečná výzva. A ano, už jsem pár takových „misí“ absolvoval, ale tahle by mohla patřit mezi ty nejtěžší. Jsem přesvědčen, že současní politici vnímají své posty pouze jako zaměstnání a ne jako poslání. A to je rozhodně chyba.“ Jarda působil v několika komisích, vždy se snažil být věcný, jen těžko snášel, když se výsledný efekt nedostavil.
František Fejgl
Jaroslav Hrozek
Miroslava Andrlová
